Libavsko-vojenský újezd Libavá

Pro potřeby pořadatelů cykloturistické akce Bílý kámen zpracovala Hana Londová

Prameny a literatura:
GLONEK, Jiří: Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá, Ostrava 2007
MACHALA, Jindřich: Kronika Libavska, 6. dopl. vydání 2018
KOŠ, Jaroslav : Novodobá historie Bílého kamene – www.bilykamen-libava.cz

Úvod

• v minulé době území vojenského újezdu mělo zhruba na 327 km², dnes redukováno
  asi o třetinu
• na Libavsku bývalo 24 sídel, z nichž 19 zcela zaniklo
• tento kraj leží na jižních výběžcích Nízkého Jeseníku, konkrétně jde o podcelek
  Oderské vrchy
• nejvyšším místem je Fidlův kopec – 680 m n. m.
• pramení zde evropský veletok Odra v nadm.výšce 632 m n. m.
  

Osídlování a historie

• místní německá pověst praví, že do pusté krajiny plné lesů přišli tři bratři – rytíři
  Gebhard, Sieghart a Rudolf, postavili tři hrady a vznikly tři první obce – Gebhartsau
  (Keprtovice), Sieghartsau (Zigartice) a Rudolfsau (Rudoltovice)
• první písemná zpráva o nejstarším sídle oblasti pochází z roku 1141 a zmiňuje
  vesnici Varhošť
• další zprávy o osídlování se objevují v průběhu 13. století, druhá nejstarší osada byla
  Velká Střelná, podle pověsti založená poustevníkem Abrahámem
• následují písemné zmínky o Libavé, Staré Vodě a dalších obcích
• koncem 14. století je území trvale osídleno, jsou zde stopy českého živlu, ale
  postupně jsou překryty německou kolonizací pocházející pravděpodobně ze severních
  oblastí Slezska
• ústředním centrem oblasti se stalo Město Libavá (1930 – 2 113 obyvatel), druhá
  největší obec byla Velká Střelná (1 927 obyvatel), třetí Rudoltovice (1 063 obyvatel)
• za první republiky se tato oblast řadila mezi nejchudší v ČSR, což bylo dáno málo
  úrodnou půdou, špatnou dopravní dostupností, nedostatkem vody (rozvodí Baltského a
  Černého moře)
• jako způsob obživy převládalo zemědělství, chov dobytka a lesní hospodářství
• někteří obyvatelé byli zaměstnáni v břidlicových lomech , v továrnách firmy Moravia
  v Mar. Údolí a v Hlubočkách a v několika průmyslových továrnách v Libavé (dřevěné
  hračky, cementové zboží, umělá hnojiva, likéry a lihoviny, sodová voda, hedvábné
  zboží a stuhy)
• špatnou dopravní situaci poněkud zlepšilo vybudování železnice z Olomouce do
  Krnova, která však libavskou oblastí procházela jen okrajově, nejdostuplnější zastávka
  byla ve Smilově v údolí řeky Bystřice.

Historie 1918 – 1945

• po vyhlášení ČSR v r. 1918 se i Němci v okolí Libavé dostali do postavení
  národnostní menšiny
• nacionální kruhy se snažily, aby oblasti osídlené převážně Němci byly připojeny jako
  provincie ke svým soukmenovcům v Rakousku či Německu.
• v letech mezi světovými válkami bylo politické smýšlení Němců velmi pestré, ale
  s prohlubující se hospodářskou krizí a s politickým vývojem v Německu začal sílit
  nacionalismus, který gradoval v roce 1938 (příkon většiny zdejších obyvatel k
  Henleinovcům).
• mnichovské události v září 1938 byly zde vítány jako osvobození, německý Wermacht
  zde byl slavnostně uvítán
• teprve později se ukázalo, že nové vymezení státní hranice přinese i různé těžkosti při
  obchodování s oblastmi kolem Olomouce
• během druhé světové války klesala životní úroveň, mnoho mužů narukovalo a padlo
  ve válce, potraviny se vydávaly na lístky, s blížícím se koncem války vládla nejistota,
  co se stane, pokud Německo bude poraženo
• od roku 1944 přelétaly nad Libavskem spojenecké bombardéry, zbloudilé bomby
  někdy způsobily materiální škody – např. u Královské studánky, v obci Zigartice apod.
• krajem putovaly i pochody smrti koncentráčníků a válečných zajatců, což
  v německých obyvatelích probouzelo pochyby o správnosti německé politiky
• válečné události přímo zasáhly oblast na přelomu dubna a května 1945, kdy krajem
  procházela fronta. Mezi nejvíce postižené obce patřila Stará Voda, kde po leteckém
  útoku vyhořel mj. klášter i s velkou knihovnou
• čtyři dny trvaly těžké boje v okolí Města Libavá, až 8. května Wermacht kapituloval

Poválečná situace

• po odchodu rudoarmějců přišli do vesnic čeští správní komisaři, kteří měli za úkol
  převzít obecní správu, většinou to byli 3 lidé, kteří tvořili jediný český prvek
  v německých vesnicích
• rozběhla se vlna zatýkání místních nacistů, ale i obyčejných občanů a dokonce i
  antifašistů. Ti všichni byli vězněni v internačních táborech v Nových Hodolanech
  nebo Hranicích (došlo zde i k mnoha excesům), popřípadě byli nasazováni na různé
  práce do jiných oblastí. Po návratu domů zjišťovali, že jejich statky a domy byly
  zabrány novými osídlenci české národnosti, kteří sem byli umisťováni. Většinou šlo o
  chudší nemajetné vrstvy společnosti, které si slibovaly zlepšení své životní situace
• Košický vládní program z 5. dubna 1945 stanovil rámcová pravidla postupu proti
  Němcům na českém území – byli fakticky vyloučeni z normálního, kulturního i
  politického života, rovněž jejich majetkové poměry doznaly změn
• Odsun německého obyvatelstva z Libavska proběhl zejména od jara do podzimu 1946,
  týkal se přibližně 11 000 osob, z rodných obcí odcházeli do sběrných táborů
  v Moravském Berouně nebo v Olomouci a Hranicích, odtud byli naloženi a vlakem
  odvezeni nejčastěji do Německa – podle zaznamenaných hlášení probíhal odsun
  většinou spořádaně a bez incidentů

Formování vojenského újezdu Libavá

• kořeny vojenského využívání krajiny Libavska byly již v dobách Rakousko-Uherska,
  kdy zde probíhala řada manévrů (strategická blízkost Olomouce – posádkového
  centra, nízká hustota osídlení Libavska)
• v r. 1935 – vznik VVT (vojenský výcvikový tábor) Přáslavice
• po odsunu Němců zůstaly obce na Libavsku poloprázdné, ani po obsazení novými
  českými obyvateli nedosáhly počty lidí předválečných čísel
• v r. 1946 schválení vzniku Vojenského výcvikového tábora Libavá
• novým obyvatelům bylo toto rozhodnutí zpočátku tajeno, aby nebyly narušeny žňové
  práce
• tito pováleční osídlenci byli nuceni se znovu stěhovat, ministerstvo jim navrhlo
  k přesídlení nové lokality v okresech Bruntál, Rýmařov a Opava, byl však
  katastrofální nedostatek vozidel, přesídlování muselo být během zimy 1946-47
  přerušeno i z důvodu špatného počasí
• v červnu 1947 byly vytyčeny hranice VVT Město Libavá
• budovy vesnic byly roztříděny do 3 skupin:

1. budovy udržované pro ubytování vojska, popř. adaptovány pro jiné účely (331 budov)
2. budovy udržované pro ubytování vojska jen dočasně (240 budov)
3. budovy určené k demolici (569 budov)

• v r. 1953 došlo k formální přeměně VVT na VVP (vojenský výcvikový prostor)
  Libavá, rozlohou se zařadil na druhé místo v republice
• v r. 1968 přešel VVP Libavá do společného užívání čs. armády a sovětských vojsk
  (prvních 20 dnů v měsíci užívali prostor Sověti, zbývajících 10 dní čs. armáda)
• od r. 1983 zde byla vybudována přísně střežená palebná postavení raketových sil (U
  Staré Vody, Mrskles, Zeleného kříže), byly zde umístěny konvenční i jaderné hlavice
• v roce 2007 byl VÚ Libavá charakterizován jako vševojskový a z hlediska rozlohy,
  počtu a obsahu plněných úkolů polní přípravy vojsk zařazen do 1. kategorie

Optimalizace Vojenského újezdu Libavá

• 4. ledna 2012 byl vládou schválen návrh ministra obrany na tzv. optimalizaci
  vojenských újezdů, při níž se armáda zbavuje nepotřebných území ve vojenských
  újezdech i péče o tam žijící občany
• na Libavsku se toto opatření týkalo 1.074 obyvatel, vojenský újezd se zmenšil asi o
  třetinu výměry
• na základě výsledku ankety obyvatel bylo rozhodnuto vytvoření samostatných obcí
  Město Libavá ke kterému se přičlenily Heroltovice, samostatnost získaly obce
  Luboměř, Slavkov a Kozlov
• v roce 2013 občané Města Libavá poprve volili prezidenta ČR
• od 1. ledna 2016 se Město Libavá stává samostatnou obcí, proběhly volby do
  patnáctičlenného zastupitelstva a do funkce starosty byla zvolena Bc. Štěpánka Tichá
  29. února 2016 byl v Městě Libavá založen Okrašlovací spolek Lubavia, jehož
      předsedou byl zvolen libavský kronikář Jindřich Machala

Novodobá historie Bílého kamene

Z širé hanácké roviny se severovýchodně od Velké Bystřice zvedá hradba lesem
porostlých Oderských vrchů, které toto městečko převyšují víc jak o čtyři sta metrů
nadmořské výšky. V lesním masivu, těsně pod vrcholem tohoto pohoří, při dobré viditelnosti
září ze syté zeleně do daleka jasný, bílý bod. Je to Bílý Kámen.

Toto skalisko, odhalené v prudké stráni z lesního porostu je nejvyšším místem
prastarého lomu, v němž odedávna těžili kámen převážně obyvatelé nedalekých obcí Jestřabí
a Varhoště. Tak jako mnoho míst libavského kraje, je právě i tento kus skály obestřen mnoha
pověstmi (jde přibližně o sedm známých verzí) o chudém tátovi rodiny, zlém čertu a chytré
ženě, která přetřením černého kamene na bílý zachránila muži jeho duši před peklem. Nad
skaliskem se rozkládá rozlehlá, zvlněná pastvina (dnes již zarostlá náletovými dřevinami) a
toto romantické místo bylo již dávno v minulosti častým cílem společných výletů obyvatel
přilehlých obcí z hanáckých rovin, jak to dokládají i dobové fotografie z počátku tohoto
století. Návštěvníci skálu pravidelně natírali vápnem a tím bylo dosaženo její optické
viditelnosti až z kopců protilehlé Drahanské vrchoviny.

Od konce čtyřicátých let, kdy byl vytvořen vojenský výcvikový tábor, později
vojenský výcvikový prostor Libavá, byl pochopitelně i konec nejen výstupům na tento
jedinečný vyhlídkový bod, ale i výpravám do celé této části malebných Oderských vrchů.

Po odchodu sovětské armády se stále více ozývaly hlasy zejména od starších obyvatel
Velké Bystřice po obnovení tradice jarních pochodů na Bílý kámen – a v tu dobu došlo
shodou okolností ke šťastné konstalaci mezi bystřickou radnicí, velitelem 2. armádního sboru
a velením libavské posádky. Velký propagátor tohoto záměru, bystřický tajemník J. Koš
požádal v Olomouci přítele generála Podešvu o možnost realizace tohoto záměru. Protože
bylo pochopení i u velitele VVP pplk. Janíčka a správce vojenského Újezdu Libavá pplk.
Valoviče, byla akce na jaře roku 1994 na světě.

Příprava 1. ročníku však byla nesmírně náročná. Počínaje vyhledáním vhodné trasy,
přes zajištění pyrotechnického průzkumu, vytýčení v neznámém terénu, propagaci a poučení
účastníků, zpřístupnění vojenských objektů, zajištění zdravotní péče a telefonického spojení.
Vše se však zvládlo a tak se 30. dubna 1994 stala akce „Bílý Kámen“ skutečností.

Popularita tohoto jednodenního výletu do Oderských vrchů neustále roste, každoročně
se jí zúčastňuje stále více a více sportovců, mladých i starších – celé rodiny mají na tento
víkend tradičně naplánován právě Bílý kámen. Dlouho byl pro město Velkou Bystřici
spolupořadatelem akce Auto-velo-klub Velká Bystřice z.s., od roku 2019 bylo pořádání
svěřeno spolku Haná Velká Bystřice z.s. za spoluúčasti libavského spolku Lubavia.

JESTŘABÍ

• Nejvyšší dosažený počet obyvatel 498
• Nedaleko kopce Stražisko 675 m n.m.
• Krajina v okolí nazývána střechou olomouckého okresu
• Oblíbené rekreační středisko, v zimě 1934/35 zde byl postaven lyžařský skokanský můstek
• 1406 je obec prvně jmenována jako součást nedalekého hradu Hluboký
• 1858 – větrný mlýn, kostel (přifařeny obce Hlubočky, Hrubá Voda, Nepřívaz a Varhošť), škola pro děti z Varhoště a Nepřívaz
• Dolský mlýn – od něho se plavilo dříví např. do Velké Bystřice

KOZLOV

• počet obyvatel 584 (r. 1900), 277 (r. 2006)
• ležel na jazykové hranici – Velký Újezd byl český, severní vesnice už německé
• nejvýše položená osada VÚ Libavá – 620 m n. m.
• těžba dřeva – velká pila a mlýn v osadě Kyjanice a Eliščino
• po 2. sv. válce proběhl odsun Němců, v 50. letech obec označena jako zaniklá, armáda zde vybudovala jedno ze svých středisek, Kozlov unikl úplné devastaci
• zachoval se kostel (sklad materiálu) a hřbitov
• dříve škola, dva hostince, pomník padlých
• na její katastrální hranici pramení evropský veletok – řeka Odra ve výšce 632 m
• n.m.
• o pramen Odry se vedly spory, proto byly dva, každý patřil k jinému panství (horní pramen – olomoucká kapitula, katastr Varhoště, dolní pramen – Podstatští, katastr Kozlova)
• horní pramen už bychom dnes těžko hledali, dolní přetrval dodnes
• již v r. 1823 u pramene postavena besídka, později zděná kaplička – oblíbené místo výletů, několikrát poničena a renovována, v r. 1960 dřevěná besídka – ale tato byla již v r. 1964 devastovaná spadlým stromem, 1990 současná podoba

MĚSTO LIBAVÁ

• počet obyvatel 2 483 (1900), 512 (2006)
• před rokem 1945 politické, hospodářské a kulturní centrum dnešního VÚ Libavá
• úřady: Okresní soud (od 1850), berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, poštovní a telegrafní úřad, četnická stanice, zdravotní úřad, pozemkový úřad, farní úřad, lesní úřad…
• školy: Obecná (6 tříd), Měšťanská (3 třídy), Živnostenská pokračovatelská škola, Zemědělská lidová škola, Mateřská škola
• 1939 – 10 pohostinství, 2 cukrárny, 6 pánských a 5 dámských krejčovství, 4 holičství – kadeřnictví, 5 pekařství, hodinářství a šperkařství, 5 řeznictví, 4 truhlářství, 2 zámečnictví, 6 trafik, 2 záložny, nemocnice, koupaliště, kino, městská knihovna, chudobinec, lékárna, zvěrolékař, zubní technik, knihkupectví, taxislužba, fotograf, notář, advokát atd.
• hospodářství: kromě zemědělství i průmysl – výroba hraček, tírna lnu, výroba lihovin, sodové vody, výroba umělých hnojiv, cementového zboží, cihlena, štěrkovna, strojírny, pivovar, dvě pily, dva vodní mlýny, dva větrné mlýny, jatka, břidlicové lomy
• nejdůležitější továrna – na výrobu hedvábných stuh a jiného zboží
• 1946 – totální výměna obyvatelstva, zabydlování armády – sídlo vojenského újezdu

Farní kostel Povýšení sv. kříže ve Městě Libavé

• před r. 1653 stála na stejném místě dřevěná stavba, byla v dezolátním stavu, došlo
  k jejímu stržení
• 1662– 69 – nový chrám – délka 30 m, šířka 14 m, výška asi 16 m
• kamenná věž přibyla až při rekonstrukci v r. 1817 po požáru, předtím byla dřevěná
• ještě v r. 1951 sloužil svému účelu, 1952 jako skladovací prostor pro armádu – devastace
• po odsunu sovětů byl objekt nabídnut římskokatolické církvi jako majetek k užívání, protože však zde nejsou žádní farníci, církev nabídku nepřijala a armáda kostel zachránila od další devastace opravou střešní konstrukce – bylo vybudováno dřevěněné mezipatro

Seidlerův větrný mlýn v Libavé

• z desítek větrných mlýnu na Libavsku se dochoval pouze jediný mlýn tzv. holandského typu – zděný s kruhovou základnou
• na Libavsku se vyskytovaly i tzv. mlýny beraního typu – dřevěné
• 1996 – 97 byl rekonstruován
• lopatky jsou značně zmenšené, působí poněkud nesouměrně

NEPŘIVAZ

• počet obyvatel 425 (1900)
• dosud existující cesta z údolí řeky Bystřice asi 4 km dlouhá překonává převýšení více než 300 m a ústí na náhorní plošinu, kde se nacházela obec Nepřivaz
• zemědělství – žito, len, oves, brambory, vikev, hrách aj.
• továrny Moravia, lesy, dva břidlicové lomy
• bohatý kulturní život – 9 spolků, ochotnické divadlo, kapela
• kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova 1924
• větrný mlýn
• památník zbudovaný starousedlíky v roce 1993

NOVÁ VES NAD ODROU

• nejvyšší počet obyvatel v r. 1794 – 292
• přídomek nad Odrou se začal používat až v r. 1918
• na důležité komunikaci spojující Město Libavou a Lipník n. B.
• rozdělena na Niederdorf (dolní obec), Oberdorf (horní obec) a skupinu roztroušených chalup se samotou Zelený kříž
• větrný mlýn, i mlýn na řece Odře
• kamenitá půda, obživa – lesy (výroba dřevěných lžic), lomy – stavební materiál, sběr lesních plodů (jahody byly průmyslově zpracovávány na marmeládu)
• chov dobytka, produkce mléka pro mlékařské družstvo ve Městě Libavé
• škola, hasičská zbrojnice, záložna

Kaple sv. Antonína Paduánského

• 1712 – novovesští občané se rozhodli postavit
  kapli i vlastní hřbitov (nákladné) po neblahých událostech v sousední obci Čermné,
  kde byli pohřbíváni i lidé z Nové Vsi, v Čermné projevy čarodějnictví, spojené
  s posmrtnou magií a vampyrismem
• před kaplí stával kamenný kříž (1908), byl obnoven a vysvěcen znovu 1996 při setkání
  bývalých občanů

v katastru obce místo zahalené tajemstvím:

Smolno – jižně od obce (nejasná lokalizace) – ves zaniklá v 15. stol., místo opředené
hrůzostrašnými historkami, ze širokého okolí se sem až do pol. 19. st. svážela těla
popravených zločinců a sebevrahů, která nemohla být pohřbena obvyklým způsobem
(věřilo se, že jejich těla přinášejí neštěstí)

dnes je toto místo známé jako vzácná botanická lokalita Přírodní rezervace
Smolenská luka, vyhlášená 1993 – ojedinělé luční porosty a ohrožení živočichové
v regionu Oderských vrchů (upolín nejvyšší, prstnatec májový, kamzičník rakouský,
mihule potoční, pavouk lovčík vodní nebo 13 druhů vážek)

Zelený kříž – samota, koncem 19. st. zde myslivna, důležitá křižovatka cest Kozlov-
Potštát a Město Libavá-Lipník (možná odtud název)

• v myslivně pohostinství (formani)
• v blízkosti mohutný dřevěný kříž s motivem Ukřižovaného Krista, postaven na místě, kde pytlák zastřelil hajného, až do 50. let výletní místo, pak se rozšiřovala silnice, kříž zrušen, vyrostl nový kříž v 90. letech min. st. (natřen na zeleno)

SMILOV

• počet obyvatel 734 (1900)
• při okresní silnici Olomouc – Město Libavá
• centrum dobytkářství na Libavsku, břidlicové lomy, lesy, mlýny s pilami na řece Bystřici (Smilovský mlýn, Magdalenský mlýn)
• zastávka železnice – velký hospodářský význam
• zřejmě jedna z nejstarších obcí v kraji

• v 1. polovině 18. století – čarodějnictví – jev tzv. posmrtné magie (strašení živých
  mrtvými), vampyrismus – hony na vampýry – věřilo se, že mrtvá čarodějnice vstává
  v noci z hrobu a škodí lidem i dobytku. Bezdůvodně nařčená mrtvá těla bývala
  v záchvatu hysterie vykopána, čtvrcena, stínána a pálena, aby se učinil konec jejich
  domnělému řádění. Děsuplné likvidace se odehrávaly na odlehlém území, kde se
  sbíhaly hranice obcí či panství – jedním takovým místem byl Magdalenský mlýn.
  V okolí Smilova bylo takto exhumováno přes 70 mrtvých těl. Dosáhly takového
  nežádoucího ohlasu, že se kardinál chystal o nich podat zprávu do Říma, o věc se
  zajímala i inkvizice. Libavsko se stalo vyhlášenou čarodějnickou oblastí v Evropě.
  Teprve od 30. let 18. st. se začal šířit vědecký názor, že potíže postižených nepramení
  z řádění čarodějnic a vampýrů, ale z tzv. inkubu-můry, které způsobuje nevhodná
  strava, nedostatek čerstvého vzduchu při spánku apod. Marie Terezie vydala 1755
  patent proti vampyrismu a čarodějnictví.
• Farní kostel sv. Jana Křtitele, škola, dva hostince, obchod, hasičská zbrojnice, pomník padlých, 2 větrné mlýny
• Smilovská obecná škola stála přesně na rozvodí Baltského a Černého moře, dešťové srážky z každé strany střechy odcházely do jiného rozvodí

STARÁ VODA

• nejvyšší počet obyvatel v r. 1880 – 407
• poutní středisko s chrámem sv. Anny a sv. Jakuba Většího – 1681 zahájena stavba podle architekta Giovanniho Pietra Tencally (projektoval i chrám na sv. Kopečku, biskupskou rezidenci v Kroměříži, barokní podobu kláštera Hradisko) – 1719 vysvěcení kostela
• dle pověsti ovčák našel dřevěnou sošku ve vrbě nedaleko od starého kostelíka sv. Jakuba, lidé se k ní modlili, vyplňovala jejich přání, umístili ji do kostelíka, ale soška se vždy vrátila do vrby, na jejím místě vyrostla kaple sv. Anny, zmiňována 1529
• klášter proslavený piaristickou kolejí (postaven 1692-1700) – pedagogická výchova i starost o poutníky
• studovala zde řada známých osobností – např. J. E. Purkyně, dějepisec Gelasius Dobner aj.

Královská studánka

• dle pověsti polský král Boleslav II. po zavraždění
  krakovského biskupa prchal před trestem, u zdejší studánky ho pojala lítost nad svým
  činem, uchýlil se do kláštera v Uhrách, kde zemřel
• voda ze studánky je údajně svatá voda, navracela lidem zdraví
• záměr vytvořit zde lázně po vzoru Jeseníku nebyl uskutečněn
• procesí poutníků se dříve konala během celého roku, na svátek sv. Anny 26. července kolem 4 000 lidí
• obyvatelé ubytovávali poutníky
• 3 hostince s ubytováním, obchody se smíšeným zbožím a pouťovými suvenýry, cukrárna, pekařství
• cihelna, vodní a větrný mlýn, břidlicové lomy
• po zabrání čs. armádou byly budovy kláštera i studánky demolovány a prodávány jako stavební materiál
• kostel sloužil jako skladiště
• rekonstrukce kostela zahájena 1990
• od r. 1995 se na obnově Staré Vody podílejí skauti, Královská studánka znovu vysvěcena 2007
• v r. 1991 znovu po letech pouť do Staré Vody, pokračují do současnosti

Točka Sever: asi 1 km vpravo od silnice Stará Voda – Město Libavá se nacházelo
postavení balistických raket s jadernými hlavicemi, které bylo sověty přísně střeženo.
Dodnes po nich zbylo sedm podzemních bunkrů o velikosti 10×50 metrů.

Stejná zařízení byla vybudována poblíž osady Slavkov u Zeleného kříže a v lesích nad
vesnicí Mrsklesy – po dohodě o omezení jaderných zbraní v osmdesátých létech byla
tato technika stažena mimo území ČR

VARHOŠŤ

• nejvyšší počet obyvatel v r. 1880 – 1943
• horský ráz krajiny, nazývaný malou Sibiří pod Fidlovým kopcem (680 m n. m., bývala zde rozhledna 25 m vysoká)
• půvabná krajina s horskými loukami a pastvinami i těžce obdělávanou půdou, zdroj dřeva z lesů
• obec patřila olomoucké kapitule – archeologické nálezy ukazovaly na středověké biskupské sídlo nebo kostel
• nedaleký pramen Odry, častý turistický cíl
• kaple sv. Notburgy
• hostinec s koloniálem, škola

VELKÁ STŘELNÁ

• nejvyšší počet obyvatel v r. 1900 – 2 182
• po Městě Libavá druhé největší sídlo v dnešním VÚ Libavá
• obcí procházela významná spojnice mezi Olomoucí a Libavou
• rozvinuté zemědělství, živnostenské podniky
• především břidlicové lomy a doly, do r. 1914 poskytovaly až 600 pracovních míst
• parní pila, bednářství, výroba lihovin, sodovkárna, dva mlýny, tři větrné mlýny, cihelna, tři pily, několik obchodů, pekáren, 7 hostinců, z nichž 2 označovány jako hotely
• pošta, farní úřad, četnický úřad, lékárna, kostel sv. Mikuláše
• k obci patřilo několik kolonií, osad a samot
• v obci dvě šlechtická sídla – pod obcí středověké tvrziště s obranným valem a příkopem z 13. stol. (opuštěno na zač. 15. st.), zámek ve středu obce (zánik asi 1802)
• 1931 zřízeno muzeum Oderských vrchů – archeologické nálezy z okolí
• dnes pomník zbudovaný bývalými obyvateli na místě původního kostela
• významnou osamocenou stavbou byl lovecký zámek Bores (původně jednopatrová budova panské myslivny, v roce 1930-31 ji nechal Alfons z Vrbna přestavět a zvýšit o jedno patro – dnešní podoba,
• interiér ještě upraven po r. 1937, kdy velkostřelenský statek i s lovecným zámečkem koupil český podnikatel Karel Pivný, známý výrobou loštických syrečků – nechal zavést moderní prvky – telefon atd.
• zámeček přečkal v dobrém stavu díky využívání armádou, za její správy se vžilo označení Čepičkova vila (po bývalém komunistickém ministrovy národní obrany, který zde však nikdy nepobýval)
• dnes slouží i jako časté centrum cvičení vojsk NATO (britské a nizozemské jednotky)
• břidlicové lomy – největší zjištěné ložisko vysoce kvalitní břidlice ve střední Evropě, co do kvality byla břidlice na 4. místě ve světě
• 1833 – 66 – povrchová těžba, později vznikly 4 doly hluboké až 150 m
• výroba břidlicové krytiny, broušených dlaždic, školních tabulek, brousků
• velkým odběratelem byla Vídeň – mnohé významné stavby mají krytinu střech ze zdejší břidlice, dva vagóny putovaly i do New Yorku
• 1914 těžba zastavena, obnovena po 1. sv. válce, 1927 opět zastavena po rozpuštění akciové společnosti
• 1932 – obnovila provoz firma Řihák – Prucek, během války převzala provoz německá firma, 1945 opět firma Řihák, ale zřízení VVP Libavá znamenalo konec těžby
• kolem roku 1990 snaha o obnovu těžby, vybudován nákladem 70 milionů korun Důl Jan (pojmenován po Janu Řihákovi) těžba nepovolena, důl zatopen – střet zájmů podnikatelů s armádou: prostor musí sloužit především k výcviku vojsk

Bližší podrobnosti z historie i místopisu libavského kraje je možno získat v knize
autora Jiřího Glonka Zaniklé obce Vojenského újezdu Libavá a v knize autora Jindřicha
Machaly Kronika Libavska, z nichž byly výpisy pro tuto informační publikaci pořízeny.

Velká Bystřice, březen 2019